Dle věcného záměru zákona jde především o odstranění dosavadní dvoukolejnosti ochrany spotřebitele, která je dnes ukotvena z převážné části ve dvou předpisech, kterým je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který je předpisem soukromoprávním, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který je považován za veřejnoprávní předpis. Právní úpravu ochrany spotřebitele obsahuje celá řada dalších speciálních právních předpisů.
Vytvoření spotřebitelského kodexu by mělo na jednom místě upravit práva a povinnosti spotřebitelů a podnikatelů, což by mělo vést ke zpřehlednění a zjednodušení právní úpravy. Ta by měla být snazší na orientaci, mít vliv na posílení vymahatelnosti spotřebitelských práv, být přehledná, jasná a srozumitelná, což posílí právní vědomí spotřebitelů, jejich právní jistotu a ochranu.
Šlo by především o vyjmutí některých příslušných částí z občanského zákoníku (uplatnění záruky, smlouva o zájezdu, finanční služby, timesharing, úprava distančních smluv a smluv uzavíraných mimo obchodní prostory). Naopak úprava spotřebitelských úvěrů, zdravotních a hygienických požadavků podnikatelů aj., by zůstala upravena ve zvláštních zákonech, na které by kodex odkazoval.
Důvodem pro novou kodifikaci ochrany spotřebitele a přesun některých pasáží z občanského zákoníku je také reakce na evropskou legislativu v souvislosti s digitálním prostředím a online prodejem, čímž by nadále nebyl zatěžován občanský zákoník, který jako obecný kodex není vhodný pro technicistní úpravu tohoto charakteru.

autor: Advokát-Hampel.cz  |